Úvod
Alex
Jonas Brothers jsem začala mít ráda teprve nedávno.Začalo to jejich seriálem na Disney Chanel,pak se mi začaly líbit jejich písničky a nakonec i oni.Podle mě je nejhezčí Joe,ale je to věc názoru.Mým velkým přáním bylo je vidět,jít na jejich koncert a dotknou se jich.
Viki
Mám taky ráda JB .Asi ne tak moc jak Alex, ale názor na jejich hudbu a seriál s ní sdílím.Taky bych je někdy chtěla vidět a chtěla bych vidět tu chvíli,kdy
je uvidí Lexí. Jsem totiž zvědavá co udělá.Myslím,že buď to se rozbrečí štěstím nebo to s ní sekne.Naši rodiče mi řekli, abych jí vybrala dárek k vánocům. Už tehda jsem věděla, že odjíždějí oba na celý červen do Dallasu na služební cestu.Můj navrch na společnou dovolenou po X letech nebyl přivítán s kdoví jakým potleskem,ale byl přijat.Věřím, že to bude super a Alex to udělá radost.
je uvidí Lexí. Jsem totiž zvědavá co udělá.Myslím,že buď to se rozbrečí štěstím nebo to s ní sekne.Naši rodiče mi řekli, abych jí vybrala dárek k vánocům. Už tehda jsem věděla, že odjíždějí oba na celý červen do Dallasu na služební cestu.Můj navrch na společnou dovolenou po X letech nebyl přivítán s kdoví jakým potleskem,ale byl přijat.Věřím, že to bude super a Alex to udělá radost.
2.Těšení na dovču :)
Viki
Váhám jestli jsem měla Alex ten dárek dát. Obyčejně je sice na matiku levá, ale teď počítá za kolik týdnů pojedem, kolik je to dní a tak dál. Už mi leze na nervi.
Alex
,,Páni… Nemůžu uvěřit, že už příští měsíc jedeme. Viki, chápeš to?"
Z rozhlasu se ozývá zvonek na hodinu.
,,Teď je čeják, že? Tak to si dodělám ten plakát JONAS." ,,Jsi hrozná! Nemyslíš, že by ses mahla taky někdy učit?" sjela mě Viki. ,,A na co, když se učíš ty?" ,,Cože?" vytřeštila oči. ,,No… to stačí" ,,Jóóó…. Takže já jsem ta co se šrotí a ty co opisuje?" ,,No vidíš jak jsi chytrá" pochválila jsem ji. ,,5ekl ti už někdo, že jsi sobec?" Viki se naštvala a hrála uraženou.
Viki
Od naší hádky už uplynul týden a my se pořád nebavíme. Lex se teď totiž věnuje jenom JB. Mám toho dost. Sice je zrovna nemiluj, ale Lexí mám ráda. ,,Hele Lex za tři týdny jedem, tak co kdybychom jeli nakoupit pár hadříků?" zeptala jsem se jí u večeře. Lexí zajiskřilo v očích a bez váhání souhlasila.
Alex
,,Páni… Nemůžu uvěřit, že už příští měsíc jedeme. Viki, chápeš to?"
Z rozhlasu se ozývá zvonek na hodinu.
,,Teď je čeják, že? Tak to si dodělám ten plakát JONAS." ,,Jsi hrozná! Nemyslíš, že by ses mahla taky někdy učit?" sjela mě Viki. ,,A na co, když se učíš ty?" ,,Cože?" vytřeštila oči. ,,No… to stačí" ,,Jóóó…. Takže já jsem ta co se šrotí a ty co opisuje?" ,,No vidíš jak jsi chytrá" pochválila jsem ji. ,,5ekl ti už někdo, že jsi sobec?" Viki se naštvala a hrála uraženou.
Viki
Od naší hádky už uplynul týden a my se pořád nebavíme. Lex se teď totiž věnuje jenom JB. Mám toho dost. Sice je zrovna nemiluj, ale Lexí mám ráda. ,,Hele Lex za tři týdny jedem, tak co kdybychom jeli nakoupit pár hadříků?" zeptala jsem se jí u večeře. Lexí zajiskřilo v očích a bez váhání souhlasila.
3.Začátek
Alex
Včera večer jsem neuměla usnout.Nakonec jsem ani nezamhouřila oka.Počítala jsem hodiny i minuty do odletu.Najednou se všechno táhlo.Všichni ještě spokojeně spali a já už byla nachystaná
k odjezdu.
k odjezdu.
Viki
,,Budíček!´´zapištěla mi natěšená Alex do ucha.,,Co?´´,,Vstávej.Už jedem!´´,,Odpluj Alex!´´zaúpěla jsem ,,Dělej!´´řekla a vzala mi peřinu.,,Hej tady jsem ranní ptáče já tak co děláš?´´zakřičela jsem na ni.,,No ranní ptáče asi jsi,protože já nespala.´´uklidnila mě a skočila na mě.,,Auu.Tak teď nikam nejedu.´´,,Nebuď mrská!´´nakázala mi,,Myslím,žes mi zlomila všechny žebra.´´ztěžovala jsem si a máchla rukou. Omylem jsem ji ale bouchla ale ona neudržela balanc a spadla z postele.,,Holky…co to tu vyvádíte? Proč už jsi oblečená?´´přihrnula se máma ke mně do pokoje v noční košili a rozcuchanýma vlasama.,,Mami vysvětli jí prosím tě že už jedem…´´odvětila Lexí,,Co?vyjíždíme až ve 3 hodiny a letadlo letí až ve 4.´´zívla máma,,No…,a to tam nemůžeme jet dřív?´´žadonila Alex.,,Cože?Prosím tě lehni si a spi! Budíček je až za hodinu a půl.´´řekla máma a odešla spát.
Alex
,,Budíček dvě!´´zaječela jsem na celé kolo a rozsvítila světla po celém domě.Když mě všichni ignorovali,bytem se rozezněl budík nastavený rodiči.Náhle u nás nastal obrovský chaos.,,Dělejte! Jste strašně pomalí!´´skákala jsem kolem rozespalé Viki a povzbuzovala jsem jí.,,Zklidni!!!Na to,že je půl třetí, jsi nějak hiper.´´Chytla mě Viki za rameno a zatřásla se mnou.,,Ty máš zase úžasnou náladu.´´sjela jsem jí,,A ty se mi jako divíš?Dneska si mě už dvakrát vzbudila a dokonce i jednou po mě skočila!´´řekla jsem ostře
Viki
Konečně odjíždíme směr letiště.Ne,že bych chytla tu Lexiinu nemoc těšení,ale už se to nedá vydržet,jak o tom pořád mluví. V autě to nebylo o nic lepší,,Kolik ještě kilometrů?´´Ptala se Alex co dvě minuty.,,Už tam budeme?´´vypadlo ze mě když už to nešlo vydržet.Všichni se najednou zarazily a mrkli na mě.,,No co???Vás to snad neotravuje,jak tady skáče a div že si nevezme dalekohled,aby se podívala jestli náhodou nevidí Dallas?´´řekla jsem protivně.Rodiče se usmáli a dál probírali práci.,,Náhodou ten dalekohled mám.´´pošeptala Lex,,Ale vytáhnu ho až v letadle.´´zasmála se. Na letišti byl ještě větší chaos něž doma.Alex tu všude poletovala, a málem se ztratila.Ale naštěstí se za chvíly ozval hlas letušky že nás vyzívá k odletu.,,Jupí…!´´zakřičela Lexí vítězoslavně.Snažila jsem se dělat že tady nejsem. Když jsme ale vyšli k našemu letadlu,pořád jančila a skákala.Sklopila jsem oči abych to neviděla.Neviděla jsem ale ani na cestu a narazila jsem do židlí.Než jsem se stačila vzpamatovat,ležela jsem na zemi.Alex to ještě víc zvedlo náladu a pořád se mi smála.
Alex
Vikiin pád byl fakt zajímavý.V letadle jsem na to pořád musela myslet a zastínilo to i mé těšení na Dallas.Zato Viki se začala těšit.,,Jsem zvědavá jestli potkáme Jonasovi.´´řekla napjatě.,,No…já bych byla hotová jenom z toho,že bych viděla Frankeho.´´
4. začátek na konci
Viki
Uběhl už celý měsíc a my je pořád neviděly. Sice jsme každý den chodili kolem jejich domu, ale jako by se po nich země slehla. Už ne pomalu ,ale rychle se blížil náš odlet. Těsně před ním, asi dva dny nám naši oznámili, že dostali nabídku zůstat až do konce prázdnin. Což o to, já bych zůstala, ale Lex byla proti. Jenomže, co se nestane. Už jsme byly na letišti a ona měla blbější a blbější náladu. Snaha ji rozveselit byla marná. I já jsem totiž věděla, že jsme právě mohly prošvihnout jedinou šanci vidět
JB osobně. Právě se letištní halou ozvala výzva k odletu našeho letadla a Joe, Nick a Kevin si projdou obklopeni ochrankou a faninkami kolem nás. Když nás míjeli, letmo se na nás podívali a pousmáli se. Obě jsme tam zůstaly stát jak zařezané. No teda, já ano. Ale Lexí
asi nějak podlomili kolena. Chudinka tam omdlela. Pochopitelně jsme díky tomu letadlo prošvihli a vlastně nám to nevadilo. Taky jsme to musela zavolat našim a ti kvůli tomu udělali scénu a tak, bylo vše jasné, protože dalsí letenku dostaneme nejdřív
v srpnu.
5.zážitek na celý život
1.7.
Alex
Odpoledne jsme se zase vydali k domu Jonášových. Dnes tam ale byl dav vřeštících faninek. ,,Tak myslím, že dnes už doma jsou." Zasmála se Viki. ,,Věděla jsem, že jsou oblíbení, ale tohle jsem teda nečekala." Skoprněla jsem. ,,Tak jdem…" ,,Kam?" podivila jsem se Vikiiným slovům." ,,No tam…" ,,Cože? Jak to myslíš?" nechápala jsem. ,,No přece tu nebudeme stát jako oni."řekla úplně klidně. ,,Cože?" ,,Přestaneš už se konečně tak blbě ptát?" sjela mě, ale já se nedala.. ,,A ty přestaneš mít blbý nápady?",,Já žádný blbý nápady nemám!"protestovala, chytla mě za ruku a táhla zasebou. Ani nevím jak jsme se pře ochranku a ty davy lidí dostali ke dveřím, ale byly jsme tam.
Viki
,,No tak… zazvoň!" pobízela jsem ji. ,,Děláš si srandu? To přece…" ,,No tak makej nebo se jejich zvonku dotknu dřív než ty."popichovala jsem Alex. ,,To neuděláš!" ,,Sázka?" šibalsky jsem na ni jukla a zmáčkla zvonek. Místo nějakého zvuku se ale nad námi rozlehlo oslnivé světlo.,,Ups… tak to asi zvonek nebyl. Hm… tak ten druhý." To taky ale nebyl ten pravý čudlík. Všude na zahradě se totiž zapnuly roztřikovače. ,,Ne…" zakroutila jsem hlavou. ,,Hele to je asi nějaké znamení… tak pojď pryč!! Škemrala, nervozitou bílá Alex. ,,Už tu je jen jedno tlačítko. To bude ono." Než jsem ale stačila knoflík zmáčknout, otevřeli se dveře a někdo zakřičel. ,,Co je to tady?!" leknutím jsem s sebou cukla a z domu se ozvalo ,,TYNG DONG",,Je to on." Usmála jsem se nervózně. ,,Kdo jste?" zeptal se vyjeveně Big Rob. ,, No… my… teda… tady Lex má strašně ráda JB a strašně by je chtěla vidět." Vysvětlovala jsem. ,,Cože? Jak jste se tu dostaly?" obě jsme se na sebe podívali a bylo nám jasné, že nemůžeme dostat co chceme.
Alex
Viki se nevzdávala. ,,Když nám dáte alespoň jejich podpisy, možná vám to prozradíme." ,,Tak tady počkejte." Řekl po chvíli rozvah a odešel.
Joe
,,Kde máte ty fotky?!" ptal se nás Big Rob. ,,Na co? Chceš si je vylepit v pokoji?",,Vtipný Joe, ale ne. Venku jsou nějaké dvě holky.",,Jenom dvě?" divil jsem se. ,,Dvě co se dostaly ke dveřím." ,,Jak"zeptal se Kev. ,,To mi prý řeknou jenom když se jim podepíšete.",,Zajímavé" zasmál se Kevin.,,Jetý" řekl Nick.,,Chytrý" uznal jsem.,,Chci je poznat" rozhodl jsem se a prudce se zvednul. ,,Blázníš?" zeptal se Nick. ,,Copak ty nechceš poznat dvě tak trhlý faninky?" zeptal jsem se. ,,Já jo" přihlásil se Kev. Když Nick nereagoval, odešli jsme dolů. ,,Jste šílenci." Zakoulel očima a běžel za námi. ,,Můžu otevří?! Žadonil Kevin ,,Jasně" souhlasil jsem. ,,Tři, dva, jedna, TEĎ!" zaječel a prudce škubnul klikou.
Alex
Z ničeho nic někdo otevřel dveře. Ale kdo? Když se dveře otevřeli tak rychle a já se o ně opírala, spadla jsem na zem a pořádně se při tom bouchla do hlavy. Poslední co jsem viděla byl vyjevený Violin výraz a pak… a pak… a pak už nic.
,,Alex? Alex… alex! Tak sakra vstávej!" někdo se mnou třásl a fakcoval přes tváře. Všimla jsem si, že to byla Vik. Ona si ale asi nevšimla, že už jsem v pohodě, protože popadla sklenici vody co měl Joe v ruce a vychrstla ji po mě. ,,Viktorie! Ty jedna blbá…" zakřičela jsem po ní, ale ona mně zarazila. ,,Eee… než to dopovíš, všimni si lidí kolem sebe. Víš, aby si o tobě nemysleli, že jsi hysterka." Podívala jsem se kolem a málem nevěřila svým očím. Nade mnou stáli všichni tři členové skupiny JB.
6 nemocnice
Viki
,,Pane Bože!'' Vzdechla Lex. ,,Jsi v pořádku?'' Zajímal se Joe. ,,Já…'' Chudinka Alex se neuměla zmohnout na jedinou větu tak se otočil na mě a pomohl mi vstát. ,,Jasně že je! Říkala jsem, že tam nemá stát.'',,No ale…'' Joe se nejistě se zatvářil. ,,Jako, že mluví tak z cesty? To jste si na to od faninek ještě nezvykli?'' Zasmála jsem se. ,,Takže ty nejsi naše faninka?'' zajímal se trochu podezíravý Nick. ,,Jsem, ale jedna z těch normálních.'' ,,Ouuu…'' zašklebil se. ,,Já jsem Joe, a ty?'' Sehnul se zpátky k Alex. ,,Já…'',, To je Alex a myslím, že ví kdo jsi.'',, Zachraňovala jsem ji.'' ,,Pěkné jméno'' Zalichotil jí Joe a podal jí ruku, aby uměla lépe vtát. ,,A ty se jmenuješ…?'' Zeptal se mě Nick. ,,Viki'' Odpověděla jsem rozpačitě. Pak chvíli nikdo nevěděl co má řict. Až Big Rob přikázal: ,,Jedeme do nemocnice!'' ,,Co? Proč?'' Divila jsem se. ,,Mohla si něco udělat.'' ,,No dobře, ale nic jí není.'' ,,A co kdyby bylo? Kapela by s tím měla problémy.'' Podívala jsem se kolem a uznala, že ano.
Alex
V nemocnici to bylo divné. Bylo to jako ze snu. Seděla jsem na ambulanci a vedle mě stál Kevin, Joe a Nick. Vik šla zavolat rodičů, a tak jsem se cítila trapně. Big Rob cosi řešil s doktorem a divně se u toho tvářil. V tom se rozletěly dveře a do místnosti vstoupili moji rodiče. ,,Co se stalo?'' Vyděšeně se tázala máma. Za nimi přišla klidná Viki a a začala s humorem vysvětlovat: ,,Lexí nám malinko upadla a bouchla se do hlavičky.'' ,,Nic mi není'' Uklidňovala jsem mámu a tátu. ,,Hele… nejsou to ti týpci, co jsi kvůli nim omdlela na letišti?'' Zaváhal táta. Potom všichni ztichli a snažili se zadržet smích. Tedy, máma a táta nechápali o co jde a já byla červená až za ušima. Za to Viki se velmi dobře bavila. Snažila jsem se něco říct, ale doktor mě předběhl. S očima upřenýma do nějakých lejster začal:,,Budeme si vás tu muset
pět dní nechat na pozorování.'' ,,Cože?'' Vyjekla jsem. ,,aaa… nechtěl jste řict tady jako v nemocnici, ale na psychiatrii? To by jí možná pomohlo víc.'' zavtipkovala Vik. Všichni se letmo zasmál, ale já ji okřikla: ,,Viktorie zklidni svůj hormon! Jo?'' ,,Hele neporoučej mi!¨¨ ,,Jsem starší. Mám na to právo.'' ,,Ne to teda nemáš. To je omezování lidské svobody!'' ,, Hele ty advokáte.. a s tímhle na mě nelez!'' zakřičela jsem a hádka byla na spadnutí. ,, To byl vtip, žes ho nepochopila je čistě tvůj problém. Ostatní se dobře bavili.'' ,,Baví tě mě pořád shazovat?'' ,,Cože?'' Podivila se Viki a pokračovala ,,Já, že tě schazuju? Dřív s tebou byla větší sranda.'' ,,Holky dost!'' Zakřičel táta. ,,Stojíte tu před svojima idolama nebo alespoň ty Lex a hádátese?'',,No tak sorry.'' omluvila se trochu neochotně Viki. ,,Jo ty taky.'' uznala
jsem. ,,Všechno OK?'' zeptala se Vik. ,, Jako vždycky." Usmála jsem se.,,Tak teď vás odvezeme na pokoj" řekl doktor a konečně odložil papíry co měl pořát v ruce. ,,Už musíme jít, ale zase příjdem." Zamumlal Kevin s pohledem upřeným na hodinkách.,,Tak ahoj"rozloučil se Joe aniž by ode mne uhnul očima.
pět dní nechat na pozorování.'' ,,Cože?'' Vyjekla jsem. ,,aaa… nechtěl jste řict tady jako v nemocnici, ale na psychiatrii? To by jí možná pomohlo víc.'' zavtipkovala Vik. Všichni se letmo zasmál, ale já ji okřikla: ,,Viktorie zklidni svůj hormon! Jo?'' ,,Hele neporoučej mi!¨¨ ,,Jsem starší. Mám na to právo.'' ,,Ne to teda nemáš. To je omezování lidské svobody!'' ,, Hele ty advokáte.. a s tímhle na mě nelez!'' zakřičela jsem a hádka byla na spadnutí. ,, To byl vtip, žes ho nepochopila je čistě tvůj problém. Ostatní se dobře bavili.'' ,,Baví tě mě pořád shazovat?'' ,,Cože?'' Podivila se Viki a pokračovala ,,Já, že tě schazuju? Dřív s tebou byla větší sranda.'' ,,Holky dost!'' Zakřičel táta. ,,Stojíte tu před svojima idolama nebo alespoň ty Lex a hádátese?'',,No tak sorry.'' omluvila se trochu neochotně Viki. ,,Jo ty taky.'' uznala
jsem. ,,Všechno OK?'' zeptala se Vik. ,, Jako vždycky." Usmála jsem se.,,Tak teď vás odvezeme na pokoj" řekl doktor a konečně odložil papíry co měl pořát v ruce. ,,Už musíme jít, ale zase příjdem." Zamumlal Kevin s pohledem upřeným na hodinkách.,,Tak ahoj"rozloučil se Joe aniž by ode mne uhnul očima.
Viki
,,Tak ahoj" mrknul na mne Nick.,,4au" usmála jsem se.
S Alex jsem strávila ještě celý den. Když jsem si vykládali o zážitku s Jonas, museli jsme
se smát kolik to bylo trapasů.
se smát kolik to bylo trapasů.
Další den jsem za Lex přišla schválně už brzy ráno.,,Budíček! Zaječela jsem jí do ucha.,,Hej co je?" zívla.,,No vstávačka!",,Hele já jsem nemocná.",,Ale nemocná… ty určitě."po krásném pokoji přišla na Lexin pokoj (ne)čekaná návštěva.,,Ahoj pozdravil Joe a po něm to slovo zopakovali všichni jako papoušci, nás dvou nevijímaje. ,,Tak jak je?" zeptal se Joe Alex. ,,Úžasně." Vzdychla. Mírně jsem do ní drcla, aby se vzpamatovala, ale ona se na mě jen zamračila a nereagovala.,,Víš, že když se takhle díváš jde z tebe strach?" zakřenil se Kevin, když už neuměl unést upřený Lexin pohled. ,,Promiň já jen stále nemůžu uvěřit, že jsem tu s váma." ,,A jak se máš ty?" uhnul od tématu Nick. ,,Hm… Jde to a ty?",,Jde to."zazubil se.
7. zpátky v hotelu
Alex
,,Myslíš, že když už nejsem nemocná, že k nám příjdou Jonášovi?" zeptala jsem se Viki když jsem zase po týdnu usínala v hotelovém pokoji. ,,To nevím, ale nedělej si moc iluze."odpověděla.
Když jsem už obě skoro spaly, začalo se v pokoji ozývat ťukání na sklo.,,Co to je?" vyděsila se Vik. ,,To nevím" odpověděla jsem a přiskočila k oknu.,,Můj Bože! To jsou oni!" ,,Kdo?"podivila se Viki. ,,Marťani asi. Jasně že JB." ,,Vážně?" přiběhla ke mně. Dole na silnici stáli tři kluci s kapucí.,,Jak víš, že jsou to oni?" zeptala se mě má drahocenná sestra. ,,Tak hele bych já poznala kdyby já nevim co." ,,Jasně. Kdybys byla slepá, hluchá a oni němáci?" zavtipkovala a otevřela okno. ,,Co tu děláte?" zašeptala jsem. ,,Přišli jsme na návštěvu.! Odpověděl Joe. ,,A nepůjdete dál?" navrhla Viki. ,,Rádi" usmál se Kevin.
Nick
Tenhle večer byl úžasný. Už dlouho jsem se takhle nebyvil. Viki je moc milá. Alex taky, ale ta není můj typ.
Joe
Už se těším na další takhle strávený večer. Obě holky jsou sympatické a Alex se mi moc líbí.
Kevin
Příště si taky přivedu holku abych mohl s někým flirtovat.
8. Jonas párty
Viki
Dneska je pátek. JB jsme, když nepočítám televizi, od pondělka neviděli. Dřív by mi to asi nevadilo, ale teď mě to celkem trápí.nick je totiž fakt hezký a milí. Že bych byla tak zdeptaná jako Lex, to sice říct nemůžu, protože jsem ráda, že jsem je alespoň potkala.
Alex kolem mě prošla snad s tunou jídla.,,Co blbneš?" zeptala jsem se,,Každý se se smutkem srovnává jinak.",,Jakým smutkem?" Vždyť tady ´s chtěla jet jenom proto, abys je viděla ne? A to se ti splnilo.",,No to jo ale… Joe je tak úžasný." Rozplývala se.
Protože byli naši rodiče už třetí den pryč a nehodlali se vrátit v nejbližších dnech, rozhodla jsem se Alex trochu rozveselit.,,Co si vyrazit na párty?" navrhla jsem z ničeho nic.,,Vždyť to máme zakázaný." Protestovala. ,,Ale odkdy ty jsi přeborník v pravidlech? Neříkáš, že jsou od toho aby se porušovaly?",,Ne",,Fajn tak to asi já, ale…přece se naši namusí o ničem dozvědět. Můžeme říct že… že… že jsme byli v kině." ,,No já nevím" Váhala. ,,No jak myslíš. Bylo by to ale super.",,Tak jo no" souhlasila neochotně.
Alex
Že já se nechám vždycky překecat. Od začatku mi to bylo divné, že Viki chce na nějakou discoteku. Když jsme ale přijížděli k budově konání, bylo mi to jasné.,,Viki, tohle je ale V.I.P. party.",,No a?" pokrčila rameny.,,Vždyť tam nás nepustí." ,,Do domu Jonasovích jsme se taky dostaly.",,Tohle je ale úplně něco jiného." Kroutila jsem hlavou.,,No tak… chci vidět co se na takových večírcích dějě." Žadonila. ,,Ty, ty si se úplně zbláznila!"ječela jsem na ni. ,,Tak si tu buď, ale já to alespoň skusím.",,Fajn" rozčílila jsem se a otočila se. Viki ještě chvíli čekala, ale pak zatáhla za kliku taxíku a vystoupila. Rychle jsem udělala totéž s poslední nadějí jí rozmluvit ten debilní nápad.,,Čau holky." Promluvil na nás kdosi když jsme se hádaly. Jakmile jsme se otočili, nestačili jsme se divit.stáli tam Joe Nick a Kevin, tentokrát vymódění jako na molo. ,,Jdete na naši párty?" zeptal se Kev. ,,Ta je vaše?"podivila se Viki. ,,Pozvali bychom vás, ale v pondělí jsme na to zapomněli a nemáme vaše telefoní čísla." Vysvětlil provinile Joe.
9. těžká jsou rána opilcova
Viki
,,Dobré ráno" Budil mě kdosi a sednul si vedle mě.,,Sss… au moje hlava" Naříkala jsem. ,,Na napí se." Podal mi ten někdo hrnek kávy. Když jsem se posadila, rozmazané fleky se začaly měnit v okolní svět a z toho neznámého se vyklubal Nick. ,,Kde to jsem?" Podivila jsem se. ,,U mě doma."vysvětlil. ,,A kde je Lexí?" ptala jsem se dál. Nick mlčky ukázal prstem vedle mne. ,,Aha." Vyhrkla jsem. Všimla jsem si jak zadržuje smmích. Chtěla jsem Lex probudit, ale on mě chytil za ruku a zakýval hlavou ze strany na stranu.nechápavě jsme na něj mrkla.,,Alex chce probudit Joe.",,Aha."Zasmála jsem se. ,,A kde je?" ,,U zrcadla" ,,Ou…" zasmála jsem se ještě víc, ale pak se chytla za hlavu, protože mě začala šíleně bolet.,,Není divu že tě bolí hlava. Včera jste se pořádně rozjeli." Zasmál se. ,,No… nemáte tu někde zrcadlo? Musím vypadat hrozně." ,,Náhodou.." zalichotil mi a zavedl do jedné z koupelen. Trvalo mi celou věčnost, než jsem ze sebe udělala něco alespoň vzdáleně podobné člověku.
Najít v tom brovském domě Nicka byl ale ještě vetší zázrak. Zákon schválnosti zařídil, že byl až v poslední místnosti do které jsem šla. Že bude v jídelně mě totiž nenapadlo. Seděl v čele stolu obloženého jídlem. ,,Páni…. Kolik lidí tu snídá?" zeptala jsem se ironicky. ,,Zatím jen mi dvaa snídaní bych to nenazval. Spíš takovou podvečerní svačinkou." ,,Co?" vyděsila jsem se, rychle přiskočila k němu a chytila ho za ruku s hodinkami.,,To už je tolik?" zaúpěla jsem. ,,Klid… nasvač se a pak to nějak vyřešíme jo?" podíval se mi do očí. ,,Tak fajn" převrátila jsem oči a sedla si vedle něj.
Joe
,,Dobré odpoledne" usmál jsem se na Alex ,,Cože? Odpoledne? Kde to jsem?" ptala se vyjeveně. ,,Umě doma. Včera jste to s Viki pořádně rozjeli. Není divu, že tě trošku bolí hlava." ,,A kde vlastně Vik je?" vyptávala se dál.,,Už sní-svačí." Usmál jsem se.
10. Viki a Nick
Viki
Sice jsme se s Jonasovýma už týden neviděli, ale píšeme si spolu pořád. No teda, já si píšu hlavně s Nickem a Alex s Joem, ale i tak…
AHOJ VIKI. Napsal mi nejmladší z kapely JB.
NECHTĚLA BY SIS NĚKAM VYRAZIT?
ALE JISTĚ, MOC RÁDA. KAM ZAJDEM? ŘEKNEŠ TO KLUKŮ? JÁ TO VYŘÍDÍM ALEX. Odepsala jsem nadšeně, ale dostalo se mi překvapivé odpovědi.
NO A CO KDY JSME SI NĚKAM VYRAZILI JEN MY DVA? Překvapením jsem ztuhla.
Další den večer
Nick
,,Proč jsem tak nervózní?" vyšiloval jsem před zrcadlem. ,,Nevím… možná se ti vážně líbí." Odpověděl Joe sedící opodál. ,,Jo líbí…" přiznal jsem. ,,Pak není co řešit, buď sám sebou." Nabádal mě Kevin.
Na Viki jsem v restauraci čekal jen nepatrnou chvíli. ,,Ahoj" pozdravila slušně. ,,Ahoj" odpověděl jsem rozpačitě. ,,Páni… vypadáš fakt dobře…" prohlédl jsem si ji uznale. ,,Díky, ty taky dneska nejsi k zahození." Usmála se, ale pak si uvědomila jak to asi vyznělo a koktavě dodala. ,,Te-teda… ne že bys někdy byl, to-to ne, jen… Dnes ti to opravdu sluší." ,,Díky" na tváři jsem vykouzlil úcul a cítil jsem jak červenám.
Viki
Celé rande jsem si moc užívala. Po fakt luxusní a výborné večeři jsme se šli projít. Vlme dobře jsme si popovídali a zasmáli se. Jen jedno téma bylo velmi nepříjemné a nevyhnutelné. ,,Ty Nicku, proč jsi mne na to rande vlastně pozval?" ,,Já ti ani nevím. Prostě se mi už od první chvíle líbíš. Proč se tak ptáš?" zasmál se nervózně. ,,Blbý co? Ale… prostě… zajímá mě to když víš, že za 14 dní odjíždím domů." ,,Právě proto nesmíme marnit čas." Řekl s nadhledem. ,,Ale…" poklesla jsem. ,,No tak…" prudce se postavil proti mně čímž mě zastavil, položil mi prst na ústa a hluboce se mi podíval do očí. ,,Nemysleme na na budoucnost! Žíjme tím co je tady a teď." ,,Ale to já neumím. Chápej Nicku já… Líbíš se mi, ale, když se do tebe ještě víc zamiluji. Bude pro mě strašně těžké odejít." ,,Takže…?" zeptal se když chápal. ,,Prosím tě, promiň mi." Sklopila jsem zrak abych ho neviděla a musela jsem
zavřít oči aby mi neukápla slza. Neviděla jsem ho. Jen jsem slyšela jak se jeho kroky ode mne vzdalují.
zavřít oči aby mi neukápla slza. Neviděla jsem ho. Jen jsem slyšela jak se jeho kroky ode mne vzdalují.
A tak se ze sna stala noční můra.
11. překvapení
Alex
Když se Vik vyplakala a řekla mi vše co se včera večer stalo, bylo mi jí líto a musela jsem uznat ,že má pravdu, ale chtěla jsem jí zabít. Chtěla jsem ji sjet, protože dát košem někomu z Jonasových bych nedokázala. ,,Čau holky." Vyrušil nás z depresivního ticha taťka. ,,Ahoj."zamumlala Viki a rychle si utřela uslzelé oči. U rodinné večeře nám máma oznámila něco nečekaného. Díky výborné práci mě a Vik navrhli zde zůstat na trvalo. ,,Pochopitelně bychom si koupili dům a vy byste chodili do školy tady. Myslím, že by to bylo fajn, ale jestli nebudete chtít… nějak se to vyřeší. S tatínkem chápeme , že by to byla obrovská změna." Řekla máma s očekáváním, že zde budeme
chtít zůstat. ,,Já jsem pro. Sice mám doma kamarády, ale můžu si najít nové, navíc tady jsou JB." Přikývla jsem nadšeně. Myslela jsem, že i Viky bude na větvi, ale právě naopak.,,Cože? Vždyť doma máme všechno včetně rodiny." Protestovala. ,,Díky naším platům je budeme moct velmi často navštěvovat." Snažil se jí přemluvit táta. ,,Jeden proti třem?? To je asi málo, co?" vzdala boj smutná Viky. ,,Díky, díky, díky Vik!" neudržela jsem se a začala jí objímat.
chtít zůstat. ,,Já jsem pro. Sice mám doma kamarády, ale můžu si najít nové, navíc tady jsou JB." Přikývla jsem nadšeně. Myslela jsem, že i Viky bude na větvi, ale právě naopak.,,Cože? Vždyť doma máme všechno včetně rodiny." Protestovala. ,,Díky naším platům je budeme moct velmi často navštěvovat." Snažil se jí přemluvit táta. ,,Jeden proti třem?? To je asi málo, co?" vzdala boj smutná Viky. ,,Díky, díky, díky Vik!" neudržela jsem se a začala jí objímat.
12. Joe a Lex
Alex
,,AHOJ JOE, MÁM PRO TEBE NOVINU" napsala jsem mu nadšeně těsně po tom, co jsem se to dozvěděla.,,AHOJ LEXÍ, TAK CO KDYBYS MI JI ŘEKLA POZÍTŘÍ VEČER?" ODEPSAL MI. ,,Pane Bože! Jeo mě zve na rande." Vyjekla jsem. ,,Už si mu to řekla?" vyptávala se Viky. ,,Ne, chce abych mu to řekla pozítří večer. Co mu mám napsat?" znervózněla jsem.,,Skus… pozítří večer by to šlo." ,,Fajn odvětila jsem a vyťukala tu větu do mobilu. Joe mi na ni odpověděl: ..TAK FAJN. UDĚLÁME SI FAJN VEČER. VYZVEDNU TĚ, O.K.?" ,,Páni…" byla jsem šťastná. Tuhle chvíli jsem si představovala už asi tisíc krát, ale vžy jsem došla k závěru, že by to se mnou asi seklo. Ale díky tomu že jsem je tak dobře poznala, se s nimi už dokážu bavit jako s normálními lidmi. ,,O.K." odepsala jsem
O dva dny později- večer
Joe
,,Proč jsem tak nervózní?" vyšiloval jsem před zrcadlem. ,,Asi se ti vážně líní." Pokrčil rameny Nick. ,,Víš, že jsem ti před třemi dny řekl to samé?" otočil jsem se na něj. ,,Jo, taky proto jsem to řekl" usmál se šibalsky. ,,Buď sám sebou a vše bude fajn." Řekl Kevin sedící
opodál. ,,Snad" oddychnul jsem. ,,No, ale nebude." Zakroutil Nick hlavou. ,,Co? Proč?"
opodál. ,,Snad" oddychnul jsem. ,,No, ale nebude." Zakroutil Nick hlavou. ,,Co? Proč?"
Divil jsem se. ,,Protože za 10 dní odlétají domů" ,,Všechno skazíš!" okřiknul jsem ho vztekle, vzal bundu a odešel. ,,Ahoj Joe." Vítala mě Alex před hotelem. ,,Ahoj, vypadáš fakt dobře." Sklonil jsem jí poklonu. ,,Dík, taky ti to sekne." Opáčila nadšeně. Nejprve jsme byli
kině, pak na večeři a nakonec jsem
se šli projít. V parku už to Lex nevydržela a spustila: ,,Tak co, už ti to můžu říct?" ,,Ale jistě." Odpověděl jsem nadšeně. ,,Tak fajn. Víš proč jsem vlastně tady?" zeptala se. ,,Ano, protože jsi chtěla vidět naši kapelu." Zalaškoval jsem. ,,No… to taky, ale jsme tu
díky tomu, že naši jsou na služební cestě.",,Aaaa…?" snažil jsem se jí pochopit, ale moc mi to nešlo.,,A teď tady dostali velmi solidní práci natrvalo.." skočila mi kolem krku. ,,Takže to znamená, že…?" zeptal jsem se
s očekáváním, že řekne že tu zůstane. ,,To znamená, že tu zůstáváme natrvalo.",,Vážně?" nevěřícně jsem se jí podíval do jiskřících očí. Zakývala nadšeně hlavou a já ji musel obejmout.
kině, pak na večeři a nakonec jsem
se šli projít. V parku už to Lex nevydržela a spustila: ,,Tak co, už ti to můžu říct?" ,,Ale jistě." Odpověděl jsem nadšeně. ,,Tak fajn. Víš proč jsem vlastně tady?" zeptala se. ,,Ano, protože jsi chtěla vidět naši kapelu." Zalaškoval jsem. ,,No… to taky, ale jsme tu
díky tomu, že naši jsou na služební cestě.",,Aaaa…?" snažil jsem se jí pochopit, ale moc mi to nešlo.,,A teď tady dostali velmi solidní práci natrvalo.." skočila mi kolem krku. ,,Takže to znamená, že…?" zeptal jsem se
s očekáváním, že řekne že tu zůstane. ,,To znamená, že tu zůstáváme natrvalo.",,Vážně?" nevěřícně jsem se jí podíval do jiskřících očí. Zakývala nadšeně hlavou a já ji musel obejmout.
Viky
,,Co se tu vznášíš jako anděl?" zeptala jsem se
jí sarkasticky, když přišla domů a začala kolem mě tancovat. ,,Já se vznáším, já si létám, já jsem šťastná." Zazpívala a usedla vedle mě. ,,Tak alespoň, že ty máš štěstí." Vzdechla jsem. ,,Ale no tak… řekneš Nickovi, že se nestěhujeme a bude vymalováno." Snažila se mě uklidnit ,,Och… a ty si myslíš, že mě to ještě nenapadlo? To bylo to první co jsem se snažila udělat, ale to by mi milostivý pán musel brát telefon." Vyjela jsem po ní. ,,Fajn, tak po mě nekřič! Myslela jsem, že právě ty mu to po telefonu říct nechceš." ,,A jak mu to mám jako říct?" zeptala jsem
se naštvaně. ,,No říká se tomu z očí do očí, víš?" ,,Vždyť mě nechce ani slyšet, natož vidět.",,Ach, tak promiň, nevěděla jsem, že tebe zajímá co kdo chce." Řekla, a jako by nic, zase celá happy odešla.
jí sarkasticky, když přišla domů a začala kolem mě tancovat. ,,Já se vznáším, já si létám, já jsem šťastná." Zazpívala a usedla vedle mě. ,,Tak alespoň, že ty máš štěstí." Vzdechla jsem. ,,Ale no tak… řekneš Nickovi, že se nestěhujeme a bude vymalováno." Snažila se mě uklidnit ,,Och… a ty si myslíš, že mě to ještě nenapadlo? To bylo to první co jsem se snažila udělat, ale to by mi milostivý pán musel brát telefon." Vyjela jsem po ní. ,,Fajn, tak po mě nekřič! Myslela jsem, že právě ty mu to po telefonu říct nechceš." ,,A jak mu to mám jako říct?" zeptala jsem
se naštvaně. ,,No říká se tomu z očí do očí, víš?" ,,Vždyť mě nechce ani slyšet, natož vidět.",,Ach, tak promiň, nevěděla jsem, že tebe zajímá co kdo chce." Řekla, a jako by nic, zase celá happy odešla.
13. Nick a Viki
Viky
Celou noc jsem uvažovala o Lexiiných slovech. ,,Mám za ním jít nebo ne…?" neuměla jsem kvůli toho ani usnout. Nakonec, když jsem neudržela oči otevřené, vzdala jsem to a řekla si, že za ním zítra zajdu. Ráno jsem pořád váhala. Lexí mě, ale vykopla z hotelu a
musela jsem za Nickem, ať chci nebo ne. Když jsem došla k jejich domu, nestačila jsem se divit. Bylo tam snad ještě víc fanoušků než posledně. Chtěla jsem se do domu dostat stejnou cestou jako minule, ale dnes byla hlídaná. Pak mě to ale trklo. Vytáhla jsem mobil a zavolala Kevovi. ,,Čau Kevine." ,,Ahoj Vik" ozvalo se ze sluchátka. ,,Hele, stojím před vaším domem, pustíš mě dál?" přešla jsem rovnou k věci.,,Ale jistě, minutku." Odpověděl mile a zavěsil. Za pár minut už jsem byla vevnitř. ,,Copak tě k nám přivádí?" zajímal se Joe. ,,Musím mluvit s Nickem.",,No, to bys měla, měla bys mu říct, že neodjíždíš." Přitakal Kevin.,,Copak vy jste mu to ještě neřekli?"divila jsem se. ,,Usoudili jsme, že bude lepší, když to uslyší od tebe." Usmál se Joe. ,,Vážně?" znervózněla jsem. ,,Nick ale není doma. Příjde tak za půl hodiny." Řekl Kev. ,,Můžu tady na něj počkat?",,Ale jistě. Nedáš si kávu?"souhlasil mile Kevin ,,Velmi ráda, díky." Usmála jsem se. Po příjemně strávených 30-ti minutách přišel Nick. ,,Ahoj" pozdravila jsem tiše. ,,Ty?" ohrnul nos.,,Musím s tebou mluvit" řekla jsem provinile a podívala se na Joea
a Kevina.,,Tak mi půjdem" pochopil Joe a zatahal Kevina za rukáv. ,,Kam?" zeptal se překvapeně. ,,Kevine, hlavně pojď!" nakázal Joe a oba odešli. ,,Co mi chceš?" zeptal se s nezájmem Nick. ,,Já… přišla jsem ti jen říct, že naši náš odlet o něco odsunuli.",,Ale stejně odejdeš" řekl opovržlivě. ,,Jo, každý jednou odejde." Opáčila jsem s náznakem úsměvu. On si ale stále držel kamennou tvář. ,,Za kolik dní teda odletíš?" zeptal se. ,,No, to já nevím, pokud půjde vše dobře tak za 70, 80 let, já nevím kdy umřu." Když jsem to dořekla, upřel své krásné oči na mne. ,,Co?" nevěřícně se zeptal. ,,No, tak promiň… ty snad víš, kdy umřeš?" ,,Ty… ty tu…" koktal. ,,Zůstávám? Jo.",,Vážně?" stále neuměl uvěřit. ,,Jo. Už se mě nezbavíš" zavtipkovala jsem. ,,Och, díky Vik" ze široka se usmál, přiběhl ke mně, přitisknul k sobě a něžně políbil. Bylo to jako by se semnou zastavil svět. Když jsem to doma říkala Alex, nevěřila mi. Už zase jsem byla šťastná.
musela jsem za Nickem, ať chci nebo ne. Když jsem došla k jejich domu, nestačila jsem se divit. Bylo tam snad ještě víc fanoušků než posledně. Chtěla jsem se do domu dostat stejnou cestou jako minule, ale dnes byla hlídaná. Pak mě to ale trklo. Vytáhla jsem mobil a zavolala Kevovi. ,,Čau Kevine." ,,Ahoj Vik" ozvalo se ze sluchátka. ,,Hele, stojím před vaším domem, pustíš mě dál?" přešla jsem rovnou k věci.,,Ale jistě, minutku." Odpověděl mile a zavěsil. Za pár minut už jsem byla vevnitř. ,,Copak tě k nám přivádí?" zajímal se Joe. ,,Musím mluvit s Nickem.",,No, to bys měla, měla bys mu říct, že neodjíždíš." Přitakal Kevin.,,Copak vy jste mu to ještě neřekli?"divila jsem se. ,,Usoudili jsme, že bude lepší, když to uslyší od tebe." Usmál se Joe. ,,Vážně?" znervózněla jsem. ,,Nick ale není doma. Příjde tak za půl hodiny." Řekl Kev. ,,Můžu tady na něj počkat?",,Ale jistě. Nedáš si kávu?"souhlasil mile Kevin ,,Velmi ráda, díky." Usmála jsem se. Po příjemně strávených 30-ti minutách přišel Nick. ,,Ahoj" pozdravila jsem tiše. ,,Ty?" ohrnul nos.,,Musím s tebou mluvit" řekla jsem provinile a podívala se na Joea
a Kevina.,,Tak mi půjdem" pochopil Joe a zatahal Kevina za rukáv. ,,Kam?" zeptal se překvapeně. ,,Kevine, hlavně pojď!" nakázal Joe a oba odešli. ,,Co mi chceš?" zeptal se s nezájmem Nick. ,,Já… přišla jsem ti jen říct, že naši náš odlet o něco odsunuli.",,Ale stejně odejdeš" řekl opovržlivě. ,,Jo, každý jednou odejde." Opáčila jsem s náznakem úsměvu. On si ale stále držel kamennou tvář. ,,Za kolik dní teda odletíš?" zeptal se. ,,No, to já nevím, pokud půjde vše dobře tak za 70, 80 let, já nevím kdy umřu." Když jsem to dořekla, upřel své krásné oči na mne. ,,Co?" nevěřícně se zeptal. ,,No, tak promiň… ty snad víš, kdy umřeš?" ,,Ty… ty tu…" koktal. ,,Zůstávám? Jo.",,Vážně?" stále neuměl uvěřit. ,,Jo. Už se mě nezbavíš" zavtipkovala jsem. ,,Och, díky Vik" ze široka se usmál, přiběhl ke mně, přitisknul k sobě a něžně políbil. Bylo to jako by se semnou zastavil svět. Když jsem to doma říkala Alex, nevěřila mi. Už zase jsem byla šťastná.
14.Lex a Joe
Alex
Ještě ten den mě Joe pozval na rande. Na schůzce byl úžasný. Ten den mu to slušelo snad ještě víc, než kdy jindy. Bylo to suprovní. Když už jsme stáli před hotelem a loučili se, Joe se zeptal:,,Kdy se zase uvidíme?" ,,Kdykoli" pokrčila jsem rameny. ,,Zítra?",,Budu moc ráda." Souhlasila jsem a chtěla odejít. On mě ale zastavil. ,,Alex? Mám tě rád, víš to?" ,,Doufala jsem v to, a teď už to vím." Usmála jsem se šťastně. Pak jsme se vzájemně zadívali do očí a Joe mě sladce políbil. Cítila jsem jak se mi zrychlil tep. Ještě chvíli jsme tam stáli a dívali se na sebe. Pak jsem ale musela jít. Večer jsem usínala šťastná, s pocitem, že
mi nic nechybí.
mi nic nechybí.
15. Happy Ending
Viki
A tak jsme v Dallasu zůstali. Našli jsme si s Lexí školu a přátele, přestěhovali jsme se do nového domu který je jen pár bloků od Jonasových a hlavně já chodím s Nickem a Lex s Joem.
Alex
V Dallasu jsme začali žít naplno a užívat si ještě víc. Teď žiju převážně Joem a Vik Nickem. Život je prostě fajn… :)
*THE END*
Ahojky!je to první FFka od Terky tak ptosím zanechte komentář :)